Katherine Clary Poradce Vínomila,Katherine Clary Poradce Vínomila

Vyrůstal jsem v New Yorku, v dělnické rodině. Pak se ze mě stal hippie, žil jsem v Iowa City a dělal jsem si doktorát z tvůrčího psaní. Nakonec jsem jako mladík kolem třiceti skončil v Los Angeles. Můj agent Georges, gentleman snad s nejvytříbenějším vkusem na světě, měl přiletět do města a zajít ke mně na večeři, a já si řek: Tak to bych měl nejspíš obstarat něco dobrého. ' O víně jsem nevěděl nic, ale zašel jsem do obchodu a utratil jsem tam o m000c víc, než jsem si mohl dovolit, za láhev červeného a láhev bílého — obě z Kalifornie. Mezitím si Georges a jeho žena Caroline pronajali na letišti auto a cestou ke mně se zastavili v obchodu s vínem. I oni koupili jednu láhev červeného a jednu bílého; byla to francouzská vína, která nebyla ani zdaleka tak drahá jako ta, co jsem koupil já. No ale jejich vína byla asi tisíckrát lepší než ta moje. "   Tohle vyprávění jsem nedávno slyšela od amerického spisovatele T. Coraghessana Boylea. Boyle je významný profesor angličtiny a vychvalovaný autor 14 románů a 10 povídkových knih. Jeho dílo bylo přeloženo do více než 12 světových jazyků. Je to typ člověka, jehož všude, kam přijede, zvou na přepychové večeře. Ale když dojde na výběr a nákup vína, je T. C. Boyle zrovna tak nejistý jako vy nebo já. Může sice výmluvně psát o ryzlinku z Piesportu (v knize Talk Talk z roku 2006), ale když vejde do obchodu s nápoji — dokonce i dnes —, přikloní se k dvěma či třem etiketám, u nichž ví, že se na ně může spolehnout. Například: Byron, láhev z vinařství, jež v údolí Santa Maria velmi blízko jeho bydliště v Santa Barbaře vyrábí některé z jeho oblíbených Pinotů noir a Chardonnay.    PROČ JE TATO KNIHA LEPŠÍ NEŽ PSYCHIATR  Podobně jako většina z nás má Boyle hluboké, temné tajemství: třebaže víno miluje, nemá rád proces jeho výběru. Právě proto se neustále vrací ke svým starým osvědčeným značkám. „Najdete něco, co vám chutná, a to může být rok za rokem velmi konzistentní," svěřil se mi Boyle. „U Byrona člověk ví, co kupuje. Pokud jde o mě, když najdu něco, co mi chutná, zpravidla se toho držím. " Boyleova zkušenost je univerzálně přenosná. Můžeme být mimořádně úspěšní v podnikání nebo v lékařství, v designu nebo v literatuře, ale když   zapadneme do obchodu s vínem nebo vezmeme do ruky tlustý vinný lístek v restauraci, máme pocit, jako bychom se ocitli v onom neustále se vracejícím děsivém snu, v němž stojíme docela nazí v univerzitní posluchárně a máme absolvovat závěrečnou zkoušku z předmětu, který jsme nikdy nestudovali. Protože jsme zmatení, na rozpacích, či dokonce panikaříme, rozhodneme se možná, že nejlepším řešením bude přeplácet, zrovna jako to udělal mladý T. C. Boyle, když chtěl udělat dojem na svého světáckého francouzského literárního agenta. To nejdražší víno přece určitě bude to nejlepší, ne? Nebo se s postupem času a moudření vrátíme — stejně jako to dělá dnes Boyle — k jedné či dvěma nám spolehlivě známým značkám, jež jsou bez problémů k mání v restauracích a obchodech s vínem. Zde je ovšem zádrhel: pokud platíte za víno přemrštěné částky nebo chutnáte týden za týdnem stejnou značku, klamete sami sebe. Představte si, že zaplatíte dvakrát vyšší cenu, než je obvyklé, za hudební download, který prostě není až tak sladký. Nebo si představte, že se budete po zbytek života dívat na tutéž epizodu seriálu Girls (HBO, 2012). Nebylo by to pošetilé? Považujte Complete Wine Selector* za svou terapii. Přečtěte si tuto knihu a překonejte tak svůj ochromující strach ze světa vína. A otevřete se novým smyslovým prožitkům. Víno je totiž stejné jako všechno ostatní, co konzumujeme kulturně: čím víc si dovolíme zabývat se jím intelektuálně, tím pravděpodobnější je, že si rozšíříme obzory. ,Vyrůstal jsem v New Yorku, v dělnické rodině. Pak se ze mě stal hippie, žil jsem v Iowa City a dělal jsem si doktorát z tvůrčího psaní. Nakonec jsem jako mladík kolem třiceti skončil v Los Angeles. Můj agent Georges, gentleman snad s nejvytříbenějším vkusem na světě, měl přiletět do města a zajít ke mně na večeři, a já si řek: Tak to bych měl nejspíš obstarat něco dobrého. ' O víně jsem nevěděl nic, ale zašel jsem do obchodu a utratil jsem tam o m000c víc, než jsem si mohl dovolit, za láhev červeného a láhev bílého — obě z Kalifornie. Mezitím si Georges a jeho žena Caroline pronajali na letišti auto a cestou ke mně se zastavili v obchodu s vínem. I oni koupili jednu láhev červeného a jednu bílého; byla to francouzská vína, která nebyla ani zdaleka tak drahá jako ta, co jsem koupil já. No ale jejich vína byla asi tisíckrát lepší než ta moje. "   Tohle vyprávění jsem nedávno slyšela od amerického spisovatele T. Coraghessana Boylea. Boyle je významný profesor angličtiny a vychvalovaný autor 14 románů a 10 povídkových knih. Jeho dílo bylo přeloženo do více než 12 světových jazyků. Je to typ člověka, jehož všude, kam přijede, zvou na přepychové večeře. Ale když dojde na výběr a nákup vína, je T. C. Boyle zrovna tak nejistý jako vy nebo já. Může sice výmluvně psát o ryzlinku z Piesportu (v knize Talk Talk z roku.